Menu
StudentMag
Maturitní otázky

Ota Pavel: Smrt krásných srnců. Rozbor povídek k maturitě

Rhiana Horovská

Rhiana Horovská

22. 4. 2022

Smrt krásných srnců Oty Pavla je hořkosladká klasika, která právem patří k maturitní četbě. Doporučujeme přečíst i těm, které zkouška dospělosti zatím nečeká, a těm, co už ji mají za sebou. Pokud vás však k četbě motivovala právě maturita, nedá se nic dělat – bude třeba si knihu trochu rozebrat. Co byste o ní u zkoušky měli vědět?

Kdo byl Ota Pavel? Životopis autora

Spisovatel Ota Pavel (původně Otto Popper) se narodil 2. 7. 1930 do židovsko-křesťanské rodiny žijící v Praze. Měl dva starší bratry a jeho otec obchodoval se spotřebiči značky Elektrolux. Za války byli otec a bratři odvezeni do koncentračního tábora. Ota žil s nežidovskou matkou ve středočeském Buštěhradu. Rodina se naštěstí po válce šťastně shledala.

Kromě psaní měl Ota Pavel velmi rád rybaření a sport. Láska s rybolovu jej zavedla mnohokrát na řeku Berounku. Přírodu v jejím okolí si tak zamiloval, že o ní s láskou psal. Jeho druhou vášní byl sport – byl totiž také sportovním komentátorem, reportérem, nějakou dobu i hokejistou. Měl manželku a jednoho syna.

Coby sportovní reportér a člen KSČ mohl tento spisovatel cestovat: navštívil s českými týmy SSSR, Švýcarsko, Francii i USA. Ve věku 33 let se vydal na olympiádu v rakouském Innsbrucku, kde se mu poprvé závažně projevila psychóza – pokusil se podpálit farmu. Ota Pavel byl nejspíše maniodepresivní – prý měl halucinace, deprese, ale i stavy vášně. Od roku 1966 odešel s duševním zdravím do invalidního důchodu, velkou část svých let strávil v léčebně. Zemřel 31. 3. 1973 na infarkt.

Další literatura Oty Pavla

Z dalšího díla Oty Pavla můžeme jmenovat například Duklu mezi mrakodrapy (1964) – prózu, do které autor převedl své zážitky na výjezdu v USA s mužstvem Dukla. Sportu se věnuje také sbírka povídek Plná bedna šampaňského (1967), knížka Pohár od Pánaboha (1971), další sbírka povídek Syn celerového krále (1972) a Pohádka o Raškovi (1974), která popisuje život skokana na lyžích Jiřího Rašky. Idylickou atmésféru okolí řeky Berounky autor zachycuje ve Smrti krásných srnců a také v knize Jak jsem potkal ryby (1974).

Významným současníkem a zároveň osobním známým byl Arnošt Lustig, také píšící o osudech Židů. Dále můžeme jmenovat Ivana Klímu či Vladimíra Körnera.

Máme 4 tipy, jak se na maturitu připravovat už teď. Sepište vzorečky

Styl psaní Oty Pavla – charakteristika v kostce

  • používá často jednoduché věty nebo jen krátká souvětí
  • srozumitelný jazyk, autenticky znějící přímá řeč
  • spontánně znějící vyprávění – jako by ho říkal přímo „z hlavy”
  • odbočky ve vyprávění, které začnou souviset až později
  • častý zlom – náhlá změna dynamiky příběhu

O čem je Smrt krásných srnců?

Povídky, které tvoří knihu Smrt krásných srnců, jsou autobiografické. Ota Pavel v nich vypráví příběhy ze svého dětství, kde figuruje hlavně jeho otec – židovský obchodník Leo Popper. Matka je typická tradiční žena v domácnosti, která svému svéráznému muži odpouští všechno.

Povídky odrážejí neřesti i přednosti Otova otce, humornost běžného života, ale bohužel také krutou realitu politického režimu. V položidovské rodině totiž nebylo možné nástup nacismu nepocítit. Proto je Smrt krásných srnců krásná, zábavná, ale také temná.

První vydání obsahuje 7 povídek namísto plánovaných devíti – zakročila totiž komunistická cenzura. V novějších vydáních najdeme i ty dvě vyškrtnuté: Běh Prahou a Prase nebude.

Smrt krásných srnců autor napsal ve středním věku, když vzpomínal na dětství. V roce 1971, kdy sbírka poprvé vyšla, mu bylo 41 let. V té době už byl hospitalizován s duševním zdravím, psaní tedy zřejmě mohlo být jeho vlastní formou terapie.

Literární styl a žánr

Žánr knihy je povídka, protože se jedná o sbírku povídek. U maturity bude samozřejmě třeba vědět, co povídka je. Jde o krátký či středně dlouhý prozaický útvar zaměřený na jednu dějovou linku a s omezeným počtem postav. Rozdíl mezi povídkou a novelou není úplně ostře daný. Povídka ale bývá kratší, není rozdělená na kapitoly, nemá tak dramaticky stupňovaný děj jako novela – je více rozvolněná, může obsahovat hodně lyriky.

Literární druh díla je epika. Přesto zde můžeme vidět i dostatek popisů a vykreslení prostředí, ve kterém se nacházíme. Vyprávění je psáno v první osobě, tedy ich-formou. Obsahuje spoustu přímé řeči, která často používá autentickou obecnou češtinu a neštítí se mírných vulgarismů.

Maturita 2022: Jak zvládnout povinnou četbu z češtiny bez problému

Jazykové prostředky ve Smrti krásných srnců

Popisy většinou neobsahují jazykové prostředky, na jaké jsme zvyklí v lyrické poezii, ale jejich příklady zde občas najdeme.

Přirovnání:

  • Síť se prohnula do velikého oblouku a korky se nesly jako kachýnky po hladině. (povídka I.)
  • (…) a ve vodě plavou kapři jak telata. (povídka I.)

Metafora:

  • Název Smrt krásných srnců můžeme chápat i jako metaforu pro Židy, kteří za nacismu umírali nevinně.
  • Hodinu z nich lítaly chlupy a kapala krev, zmítající se klubko se přesunulo o kilometr k řece… (povídka III.)
  • Stráň v povídce Smrt krásných srnců (III.) je označena jako zahrada smrti.

Metonymie:

(…) naše amerika [auto] na čas opustila české silnice. (povídka II.)

Ve zbytku článku popíšeme sedm povídek. Ota Pavel spolu s těmito povídkami napsal ještě dvě, které byly cenzurou vyřazeny. Zjistěte si, zda po vás češtinář vyžaduje znát nové vydání knihy se všemi devíti povídkami, nebo stačí to původní.

I.: Nejdražší ve střední Evropě

Už v první povídce od začátku vidíme narážky na to, že otec Oty Pavla byl Žid. Tím pádem můžeme čekat, že to asi je důležité pro další děj. Toto není spoiler, je to základní údaj o Smrti krásných srnců. Autor se nestydí zobrazovat židovské stereotypy tam, kde jsou blízké pravdě: pan Popper je vskutku dobrý obchodník.

Byť to není drama ale epika, na tuto povídku můžeme snadno aplikovat Freytagův princip výstavby dramatu:

Expozice:

Povídka začíná tím, že maminka tehdy malého Oty se vždy chtěla vykoupat v moři. Otec byl zase náruživým rybářem, obchodníkem z povolání (pro firmu Elektrolux) a toužil chovat kapry. Hledal proto vhodný rybník ke koupi – s rybami a zároveň pěkně vypadající.

Kolize:

Jistý doktor Václavík panu Popperovi takový rybník prodal. Stačilo totiž hodit do vody kousek housky a na hladině se objevil obrovský kapr, tudíž to vypadalo jako skvělá koupě a obchod uzavřeli. Manželka z toho nebyla nadšená, ale on ji ujistil, že z výdělku na kaprech se do Itálie k moři určitě dostanou.

Rodina se na podzim vydala k rybníku, slavnostně oděna, a těšila se výlov rybníka. Zatímco najatí rybáři pracovali, tatínek vzal rodinu do restaurace a také se postaral o bohaté pohoštění pro muže, kteří měli hlídat vylovené ryby před krádeží.

Krize:

Když rybáři vytáhli síť, zjistili, že je prázdná. Vedoucí týmu rybářů našel v blátě jediného kapra – toho obrovského, kterého pan Popper mohl obdivovat o několik měsíců dříve při ukázce rybníka.

Všichni přihlížející se smáli, pan a paní Popperovi se styděli – hlavně paní. Otec byl velmi rozezlený a šel k bývalému majiteli rybníka domů. Byl připraven si to s ním vyříkat násilím. U dveří se od služky dozvěděl, že Václavíkovi jsou na dovolené v Itálii.

Peripetie:

Jelikož to byl nejdražší kapr ve střední Evropě (stál tolik co celý rybník), otec se rozhodl si na něm spolu s rodinou pochutnat – ať z toho mají aspoň něco. Také pak už rezignoval na svou původní touhu pomstít se Václavíkovi.

Rozuzlení:

Za několik let takhle pan Popper sedí ve své kanceláři, když tu k němu s veškerou zdvořilostí přijde doktor Václavík. Popper opět začne pociťovat vztek a má chuť být jízlivý, ale ovládne se a se vší profesionalitou mu doporučí lednici. Oba muži se pak spolu napijí, popovídají si a všechno už se mezi nimi zdá být v klidu.

Poté co opilý Václavík zaplatil za novou lednici, Popper nechá přelakovat starou vyřazenou lednici a tu mu za peníze dá. Václavík si toho doma všimne, ale pan obchodník žádnou reklamaci nepřijme, z pomsty se mu po telefonu ušklíbne a zavěsí.

Maturita 2022: Jak se naučit na poslední chvíli? Vybrali jsme 5 tipů

II. Ve službách Švédska

Zbytek shrnutí děje povídek rozdělím pro přehlednost mezititulky – ty však nejsou součástí povídek!

Expozice/úvod

Dozvídáme se, že generální ředitel Elektroluxu František Korálek byl velmi bohatý a jeho žena Irma se tuze líbila Otovu tátovi. Paní Popperová o těchto citech nejspíše věděla, ale neznepokojovala se jimi.
Pan Popper se osvědčil jako schopný prodejce, když se mu v Rokycanech a v okolí podařilo prodat několik vysavačů kolemjdoucím. To byl začátek jeho hvězdné kariéry z Elektroluxu, a také čas, kdy poznal Irmu – její gratulace k jeho úspěchu jej motivovaly posouvat se v obchodnických schopnostech ještě dál. Popper v průběhu času čím dál více pohrdá šéfem a obdivuje jeho ženu.

Touha po zvěčnění krásy

Leo Popper si udělal takové jméno, že si s ním rád popovídal i odtažitý malíř Vratislav Nechleba. Následně byl šokován tím, že Korálek má v plánu najmout tohoto malíře, aby portrétoval Irmu. Nechleba však ženy maluje maximálně jednou do roka – a když už, tak jakousi Lukrécii, kterou obdivuje a miluje.

Popper nabyl takovou obsesi uměním, že se o něm začal učit všechno nazpaměť, a snažil se malíře nasměrovat k tomu, že Irma je nejkrásnější žena, kterou by byl hřích nenamalovat. Nechleba mu nakonec dává naději, že tu krásnou dámu možná namaluje, protože ji chce vidět. Paní Irma se tedy nastrojí a přijde do ateliéru.

Zlom

Malíř si dámu prohlédne a řekne, že takovou paničku nehodlá malovat za nic na světě. Popper má poprvé v náruči ženu, na kterou celé roky myslí, ale je to opak toho, co si představoval. Irma ho pak začne nesnášet.

Smíření a změna objektu

Otec se zase začne soustředit na svou rodinu, přestane se zajímat o umění. Je opět skvělým obchodníkem.

Rozuzlení tento příběh nemá, spíš návrat na začátek cyklu. Tím ve věci paní Irmy vlastně není návrat k péči o děti a manželku ale nová nedosažitelná láska. Když Popper navštíví malíře a vidí portrét Lukrécie, nemůže než vyjádřit kompliment té kráse, a obraz pak dostane darem. Když za války k Popperovým přijde opilý příslušník SS a obraz rozetne dýkou, pana Poppera to hluboce zasáhne.

III. Smrt krásných srnců

Titulní povídka celé knihy patří k těm více politickým, přestože opět začíná prostým vypravováním o denních strastech jedné rodiny. Členění tak, jak Freytag dělí dramata, zde není jednoduše aplikovatelné – pokusím se o ně, ale neberme ho moc vážně.

Úvod:

Na začátku Ota Pavel píše o tom, jak rád s rodinou jezdil na Křivoklát a že spávali v chalupě jakéhosi Karla Proška. O Proškovi se ví, že jeho děda byl pytlák, než mu na to přišli. Sám Karel také „záhadným” způsobem získával kvalitní srnčí maso. Měl na to silného a zdatného vlčáka jménem Holan. Stráň, kam Prošek s Holanem chodí lovit, „byla zahrada smrti, mohla se jmenovat Smrt krásných srnců”. Hajní se nemohou dopočítat srnčí zvěře.

Zvrat – nástup nacismu

Je válka, byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Otovi bratři dostanou povolání k odjezdu do koncentračního tábora. Popperovi už na Křivoklát nesmí. Otec jakožto Žid nesmí opustit bydliště, nesmí rybařit, a přesto je odhodlán zajet na Křivoklát a sehnat synům maso.

Sežene si proto neschopenku, odpáře si hvězdu a vydává se na Křivoklát. Cestou vzpomíná na to, jaké to bylo před nacistickým režimem. Přespí u Proška ve stodole, nikoliv v pokoji.

Na rybách se Popperovi vůbec nedaří, ale potřebuje maso pro syny. Prošek mu nabízí, že zabije krávu, ale Popper si řekne o srnce. Prošek však přestal pytlačit – je za to trest smrti.
Leo Popper se pak u lesa dva dny marně snaží čekat na příchod srnce. Když se konečně přesvědčí, že tam jeden moc pěkný srnec chodí, Prošek mu půjčí psa – přestože lesem nedávno procházeli Němci. Pes nechce jít, ale nakonec vycítí jeho nesnázi a rozhodne se spolupracovat.

V lese Leo Popper zdálky vidí skupinu Němců. Vyhne se jim a poštve psa na srnce. Po nějaké chvíli Holan, nejsa už zvyklý lovit, konečně přemůže srnce, jenže v tu chvíli Holana odeženou dva rybáři a srnce si vezmou. Popper jde k Proškovi a ten se s ním vydá zpět do lesa.

Mazané řešení

Popper s Proškem jdou po lesní stezce a předstírají, že jsou myslivci. Rybáři slyší myslivce mluvit o tom, že „tady to bylo” a utečou od srnce. Popper a Prošek naberou už vykuchané maso do batohu a utíkají z lesa za zvuků pušek Němců, kteří opodál loví.

Prošek dostal srnčí hlavu, nějaká cizí paní Poppera vzala domů, pohostila ho a vyprala mu kabát od krve. Pak se otec zvládl i s masem dostat domů k rodině a pohostit děti, ženu i sebe. Příběh končí informací, že všichni členové rodiny se z tábora po letech vrátili živí.

IV. Kapři pro Wehrmacht

Zabavení rybníku

Otec na začátku okupace přišel o rybník – ne ten z první povídky, který byl v Kročehlavech, ale jiný rybník v Buštěhradě. Ten rybník byl plný kaprů, které rád krmil. Město si vzalo rybník a kapry, a Němci naštěstí neměli Popperovým co jiného vzít, akorát ještě jednu cennou bustu.

Pan Popper nadále chodí krmit „svoje” kapry. Jednou tam však potká čtyři příslušníky SS, jak loví ryby. Ti ho začnou ponižovat a smát se mu. Popper důstojně, vzpřímeně odkráčí.

Hrůzy Lidic a rozkaz k opuštění domova

Jako další v povídce můžeme číst popis toho, jak hrůzy nacistické okupace zasáhly Popperovy – hlavně masakr Lidic, které leží hned vedle Buštěhradu. Otův spolužák už nepřišel do školy, matka chodila pracovat na lidické pole, pod kterým byly pohřbeny mrtvoly a otec přestal chodit krmit kapry.

Pak byli Otovi bratři povoláni do koncentračního tábora a po nějaké době i otec. Ještě než odjel, Popperovým do domu vlezlo Gestapo a všechno prohlédlo. Pan Popper musel rozbít bustu.

Kapři

Štědrý den byl neveselý – tři členové rodiny se snaží slavit, ale ví, že se možná vidí naposledy. V noci tatínek vezme Otu k rybníku. Kapři nemají v ledu vysekanou díru, proto sekerou vytvoří otvor. K otvoru začnou připlouvat kapři, pan Popper je ve vodě hladí a mluví na ně. Pak je podběrákem začne lovit, byť je to nebezpečné, a naplní s nimi snad všechny nádoby v domě.

Po odjezdu otce matka rozprodá kapry sousedům. Když nastane čas výlovu, rybáři v rybníku nenajdou nic. Ota Pavel to trefně vystihl slovy, že „táta s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník”.

V. Jak jsme se střetli s Vlky

Tato povídka je velice krátká a odehrává se už po válce – Otovi už bylo 16 let. Rodina jela za panem Proškem a Ota se s tátou vydal chytat štiky. Těch chytili během dovolené celkem přes 150.

Popperovi začali soupeřit s místní rodinou Vlkových, kteří totiž také rybařili. Vlkovi nebyli úplně zlí, jen jim asi vadilo mít rivaly. Leo Popper se tedy rozhodl „dát Vlkům na prdel” a vydal se rybařit tam, kde je nejvíce štik, ale také neprůchodný terén.

Pak chce tři ulovené štiky předvést Vlkovým, tak je naloží na vozík tak, aby byly dobře vidět. Jenže před domem Vlků visí pět krásných, velkých štik, takže otec a syn Popperovi nezazvoní ale otočí se a odejdou.

Je to za vámi! 5 tipů, jak pořádně oslavit maturitu a užít si to

VI. Otázka hmyzu vyřešena

Obchod už není, co býval

Pan Popper chce po válce opět obchodovat, ale už se mu tolik nedaří. Je poznamenaný věkemi válkou, takže už nezvládá tak dobře působit na lidi. Začne prodávat spony na kšandy, mast proti svrabu, reklamní skříňky a další zboží tohoto typu.

Budu milionářem

Když skončí se skříňkami, je to tím, že našel novou naději. Mucholapky inženýra Jehličky by z něj mohly dokonce udělat milionáře! Prý jsou to neobyčejné mucholapky, světová bomba. Popper se seznámí s Jehličkovou firmou a pro začátek prodal překrásný firemní koberec, který však nebyl firemní nýbrž Jehličkovy ženy.

Mucholapky nikdo nechtěl. Místo aby na nich člověk mohl pozorovat, jak mouchy chcípají, obsažené DDT je otrávilo a zvýšilo jim schopnost pohybu, takže před smrtí stihly odletět. Ale fungovaly a podnik se povedlo rozvinout. Popperovi i Jehličkovi zbohatli, mucholapky šly v Čechách na dračku.

Expanze na Moravu?

Když je na čase předvést produkt na Moravě, tátovi se nechce a pošle místo sebe Otu. Ota se před prvním brněnským obchodníkem ztrapní a odejde, druhý obchodník ho začne trochu sexuálně obtěžovat a objedná si padesát tisíc mucholapek.

Moraváci však nevidí umírající mouchy přilepené na pásce nýbrž více a více poletujících much. Nikdo jim nejspíše nevysvětlil, že je jed před jejich zabitím zrychluje. Takže panu Popperovi začanou chodit reklamace a naštvané telegramy a dopisy a podnik je zrušen.

Ota za pár let potká inženýra Jehličku a ten mu smutně sdělí, že ten samý produkt se v Holandsku stal opravdovou bombou a prodává se po celé Evropě.

VII. Králíci s moudrýma očima

Rodiče Oty Pavla si po válce koupili domek u Radotína a žili tam až do smrti. Když se nastěhovali, otec si opět vymyslel nový artikl k prodeji a začal chovat králíky. Měl jich mnoho, vstával brzy, aby jim mohl nasekat trávu, a povídal si s nimi. Také pěstoval růže a zahradní plody a v zimě lovil havrany. Matka zase měla na starosti slepice a krocany.

Po deseti letech chovu pan Popper – tehdy už přejmenovaný na Pavla – uvěřil, že králíci označení tetováním jsou cennější. Nechal je tedy označit a odvezl je do Karlštejna na výstavu. Jenže nebyli oceněni, protože neměli pedikúru a jiné zkrášlující procesy. Takže přišlo velké zklamání.

Pak pan Pavel pustí králíky z bedýnek ven, a protože od něj nechtějí odejít, uteče jim. Jde k řece, rozjímá nad životem, zažije mystický zážitek, že na něj z kraje toku zírá chytře vypadající ryba.

Ráno dojde celý utahaný domů, sotva stojí a chytá se za srdce. Paní Pavlová mu zavolá sanitku. Ještě než ho odvezou, pověsí si na vrátka cedulku „přijdu hned”, ale už nikdy nepřijde.

Zdroje:

postřehy z vlastní četby knihy Smrt krásných srnců
rozbor-dila.cz, rozborknihy.cz, EduFix, Slovník české literatury, Wikipedia,

Ohodnoťte tento článek:
5
Z magazínů CzechNetMedia

Píšeme i jinde

Právě čtete

Ota Pavel: Smrt krásných srnců. Rozbor povídek k maturitě