Menu
StudentMag
Maturitní otázky

Jak poznat personifikaci v literatuře (nejen) k maturitě

Rhiana Horovská

Rhiana Horovská

12. 5. 2022

Na personifikaci, jazykový prostředek blízce spřízněný s metaforou, narazíme hlavně v lyrických dílech. Rozeznat ji od dalších jazykových prostředků není vůbec těžké. Kdo se však chce ujistit, že tomu správně rozumí a že literární personifikaci bezpečně pozná, pro toho jsme sepsali článek. Můžete si jak zopakovat definici, tak i přečíst celou řadu příkladů personifikace.

Co je personifikace? Definici napovídá význam pojmu

Řekněme si nejdříve, co to je personifikace. Význam slova persona v latině je „osoba”, -ifikovat je příponá dobře známá i u nás s významem „po-…-it”. Personifikace tedy znamená „udělat z něčeho osobu.”

Co se týče „hezčích” definic slova personifikace, slovník cizích slov ABZ říká, že je to: přenášení vlastností živé bytosti na neživé věci nebo na pojmy; zosobnění, ztělesnění, vtělení. Většinou jde o sloveso typicky lidské činnosti, které je užito ve vztahu s něčím neživým: potůček zpívá. Může to však být i jiný slovní druh či slovní spojení.

Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny má personifikace charakteristiku přisuzování dějů a vlastností charakteristických pro člověka předmětům neživým, různým jevům a také zvířatům. Některé personifikace jsou lexikalizované, to znamená, že se uchytily a vyskytují se i ve slovnících – například rameno řeky. Opakem tohoto jsou personifikace aktualizované, tedy naschvál nově vytvořené pro vyjádření něčeho. Ty nás budou zajímat nejvíce.

V čem se liší personifikace a synekdocha či jiné tropy

Metafora, personifikace, epiteton, metonymie a synekdocha jsou všechno tropy, tedy jazykové prostředky fungující na bázi významu. Personifikace nepatří k těm nejvíce zaměňovaným, ale opakování je půlka moudrosti.

Na rozdíl od personifikace přirovnání netvrdí, že Slunce se směje, nýbrž že Slunce hřeje, jako by se smálo. Přirovnání lze většinou bezpečně určit podle slova „jako”.

Epiteton přisuzuje jménům (zpravidla živých bytostí) charakteristické přídavné jméno, které se často opakuje. Nejde o jméno, které by vytvářelo nepravdivé „oživení” neživých věcí, ale o jméno, které popisuje opravdovou vlastnost – například lstivý Odysseus.

Metonymie a synekdocha pracují se složitějšími souvislostmi významů než personifikace. Například přenášejí jméno autora na význam jeho díla (čtu Čapka), název materiálu na produkty z něj vyrobené (mrtvola plná olova) nebo název celku na jeho část (přišla celá vesnice).

Jak poznat synekdochu a metonymii? Vysvětlení definic a příklady

Personifikace a metafora

Pro velkou část literárních teoretiků je personifikace druh metafory – takto to stojí i v NESČ. Vzhledem k definici metafory toto dává smysl. Metafora totiž přenáší význam podle toho, jak něco vypadá nebo co daná věc připomíná.

Personifikace je podmnožinou metafory, protože také přenáší význam podle vnější podobnosti, akorát konkrétním způsobem: název lidské vlastnosti nahradí název toho, co se daného podstatného jména týká doopravdy.

Určitě však na test nepište „metafora”, když vidíte personifikaci. Pojem se totiž používá pro metafory, které personifikací nejsou.

Příklady personifikace – Slunce, vody, zimy, lesa…

Přírodní živly a objekty jsou nejčastějšími předměty personifikace. Ke slovu „voda” se například často pojí taková polidštění jako že voda v řece hledá moře, vodopád mluví, šeptá či křičí. Příliv olizuje břeh, moře je náladové, kapky deště tančí…

Také roční období mají své personifikace. O zimě se říká, že je krutá nebo že v zimě všechno led na tři zámky zamyká (text H. Zagorové). Mráz zalézá pod kůži, 10. listopadu mě za oknem pozdravil sníh.

Známé i méně známé metafory: Co to je a jak je v literatuře poznat?

Možná personifikace jara je například že zahnalo zimu nebo že probudilo přírodu ze zimního spánku. Personifikace podzimu může mít opačný význam, ale rozhodně není negativní. Keats podzim ve své Ódě jeseni (překlad J. Vrchlický) oslovuje „ty slunce uzrálého věrný druhu”.

Personifikace léta zpravidla souvisí s největší energií a teplem – a také se Sluncem. Můžeme říct, že Slunce se směje, pluje po obloze, shlíží na nás, zdraví nás, odhání mraky…

Možné personifikace lesa, trávy a dalších rostlin jsou například že les spí pod sněhem, květina sklonila hlavičku, stromy se uklánějí, listí ve větru pobíhá

Maturitní četba a personifikace: Příklady, kterými se blýsknete u zkoušky

Disponuje-li personifikací ukázka uměleckého textu, který si vytáhnete u maturity, pomůže vám ji zmínit. Zde je pár příkladů personifikace v básních i prózách, které se často objevují na seznamech maturitní četby.

K. J. Erben: Kytice

Tato kultovní klasika obsahuje celou řadu jazykových prostředků. Ve Svatební košili personifikaci reprezentují verše ostřice dívku ubohou břitvami řeže do nohou – „břitvy” jsou jen metafora, ale řezání je lidská činnost.

V básni Štědrý den se vyskytuje personifikace větru, který „laškuje”, v Holoubkovi žel její zahynul a časy běží.

Báseň Záhořovo lože obsahuje velmi pěknou personifikaci stromu:

(…)
a na té skále dub velikán pne se,
král věkovitý nad věčnou poutí:
k nebesům holé vypínaje čelo,
zelená ramena drží na vše strany;
tuhý oděv jeho hromem rozoraný
a pod oděvem vyhnilé tělo…

 

K. H. Mácha: Máj

Další bohatou českou básní je Máchův Máj. Personifikací Máj obsahuje povícero už na samém začátku: mech šeptá, strom lže, slavík vyznává lásku, břeh objímá jezero, slunce bloudí…

O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

 

K. Havlíček Borovský: Tyrolské elegie

V Tyrolských elegiích personifikaci najdeme například v podobě „kostelíček na mne hledí“ či při několikerém oslovení Měsíce, se kterým autor promlouvá.

 

E. Hemingway: Stařec a moře

Personifikacemi Stařec a moře oplývá celkem hojně, například: vítr je stejně náš přítel nebo Spousta vod je laskavá a velice krásná. Ale dokáže být tak ukrutná…

E. A. Poe: Havran

Na personifikaci Havran vlastně stojí, protože důležité slovo „nevermore” havran podle autorova básnického jazyka „říká”. Je tam však i další personifikace: ozvěna dí…

Ohodnoťte tento článek:
5
Z magazínů CzechNetMedia

Píšeme i jinde

Právě čtete

Jak poznat personifikaci v literatuře (nejen) k maturitě