Menu
StudentMag
Příprava k maturitě 2022

Druhy příslovečného určení ve větě a jak je rozeznat?

Rhiana Horovská

Rhiana Horovská

25. 3. 2022

Přestože má příslovečné určení druhů jako hub po dešti, není těžké je rozeznávat. Pokud česká mluvnice ve škole nepatří k vašim forte, nezoufejte – možná bude internet užitečnější než váš češtinář. Co je příslovečné určení, jak funguje a jak blíže specifikovat jeho typ, se právě dozvíte v tomto článku.

Příslovečné určení (adverbiale) přibližuje okolnosti

Věta může klidně sestávat jen z přísudku, tedy slovesa – například prosté sdělení „Prší.”, kde podmět vlastně neexistuje, nebo „Nepřišel.”, kde jsme podmět mohli vynechat, protože jsme už předtím získali kontext a víme, kdo „nepřišel”. Aby věta však mohla pořádně vyjádřit nějakou skutečnost, i když nemáme kontext, potřebuje podmět (k vyjádření, koho nebo čeho se skutečnost týká), přísudek (samotná podstata vyjadřované skutečnosti) a v některých případech i předmět (koho podmět ovlivňuje svými činy).

Příslovečné určení, latinsky adverbiale, patří mezi vedlejší větné členy. To znamená, že věta se bez něj obejde. Sdělení věty se však díky příslovečným určením stává mnohem expresivnějším. Díky příslovečnému určení se dozvídáme například kde se daná skutečnost odehrála, kdy nebo proč. Adverbiale můžeme kombinovat – v jedné větě jich může být víc, klidně i přímo po sobě.

20 příkladů psaní spřežek. Která slova se píší s mezerou, nebo bez?

Formální druhy příslovečných určení – zcela nepovinné, ale zajímavé

Jak vlastně vypadá forma příslovečného určení? Slovní druh, se kterým se zde často setkáváme, jsou příslovce. To jsou totiž právě takové jednoslovné výrazy, které dokáží vyjádřit některé polohy v prostoru nebo čase. Příslovečné určení však zdaleka nemusí být jednoslovné. Může se skládat i z různých předložek, spojek, podstatných jmen či sloves.

Nový encyklopedický slovník češtiny je tu pro ty z vás, kteří chtějí lingvistické záležitosti chápat do hloubky. Najdete tam například podrobnosti k těmto typům příslovečných určení podle formy.

  • příslovce
  • adjektivní skupiny (= příslovce odvozená od přídavných jmen)
  • předložkové skupiny (= předložka a jmenná fráze)
  • jmenné fráze bez předložek (které však fungují podobně jako předchozí bod)
  • spojkové skupiny
  • fráze se slovesem v infinitivu
  • vedlejší věty příslovečné

Jak psát čárky ve větách se spojkou a? Přinášíme jednoduchý přehled

V další sekci už přejdeme ke standardnějšímu dělení druhů příslovečného určení. Cvičení, které si můžete s námi vyzkoušet, má toto zadání: Během čtení zbytku článku se pokuste u každé příkladové věty určit, do kterého z výše uvedených formálních druhů daná příslovečná určení patří. Hlavní však je zapamatovat si, které určení udává způsob, které míru a které čas.

Vedlejší věty příslovečné zde zahrnuty nebudou – o těch totiž píšeme v jiném článku a mluvnice vyučovaná na ZŠ a SŠ je k příslovečnému určení neřadí.

Příslovečná určení a jejich druhy

Adverbiale nejbezpečněji poznáme skrze jeho význam – tedy že významu věty doplňuje okolnosti. Ty mohou být následujících typů, od kterých se odvíjí i dělení, jež se učíme ve škole: příslovečná určení místa, času, způsobu či příčiny. Existují však i další typy, které se řadí pod některé z těchto čtyř kategorií.

Skloňování zájmene ona: Kdy se píše JI x JÍ a proč si to lidé pletou?

Příslovečné určení místa

Příslovečná určení místa a času jsou pravděpodobně nejsnáze určitelné. U místa jde prostě o to, kde se děj odehrává nebo na jaké místo se někdo či něco přesouvá:

  • Ty skončíš v pekle!
  • Nechce se mi jít až k popelnicím.
  • Zkrátím si cestu přes pole.

Příslovečné určení času

V tomto případě má příslovečné určení význam související s pozicí v čase. Přibližuje, kdy se odehrává daná skutečnost, případně odkdy či dokdy nebo jak často, jak dlouho…

  • Pokud nezemřeli, hodují tam dodnes.
  • Sejdeme se přesně ve 13:49.
  • Babička denně čte noviny.
  • S paní učitelkou Novákovou hodiny trvají nejdéle.

Příslovečné určení způsobu a míry i jim podobných faktorů

Následující typy příslovečného určení se někdy určují jen jako určení způsobu, jindy se berou jako specifické pojmenované podkategorie tohoto typu.

1. Příslovečné určení způsobu

V užším pojetí by sem měla spadat jen taková adverbiale, která buď používají příslovce způsobu či přímo slovo „způsob”, aplikují přirovnání na sloveso, nebo popisují účinek.

  • Zatvářil se velmi potměšile.
  • Děláš to takovým specifickým způsobem.
  • Ta holka je někdy na zabití.

2. Příslovečné určení míry

Pokud se větný člen vyznačuje udáním intenzity nějaké činnosti nebo pocitu, je to příslovečné určení míry. Příklady ukazují na často používaná slova, jako například velmi, hodně, velice, ale také slovní spojení. Míru můžeme vyjádřit například popsáním účinku či omezení – nebo třeba takovým přirovnáním, které má co do činění s intenzitou. Významy se mohou pohybovat na škále mezi maximem a minimem či neúplností a úplností.

  • Jestli to nevyjde, budeme úplně v háji.
  • Rozesmála mě až k pláči.
  • Vsákne se nejen déšť.
  • Máš ruce studené jak kleště na salát!

3. Příslovečné určení prostředku

Významově toto adverbiale poznáme podle toho, že vyjadřuje pomůcku nebo nějaké měřítko či zásadu. Z hlediska morfosyntaxe si můžeme pomoci tím, že se zde vždy objevuje podstatné jméno v 7. pádě.

  • V první třídě se začíná psát tužkou.
  • Nech se vést srdcem.
  • Řídím se pravidly, když se mi to hodí.

4. Příslovečné určení zřetele

Toto adverbiale lze asi nejvýstižněji postihnout jakožto odpověď na otázku vzhledem k čemu. Zkrátka existuje okolnost, která má důležitý vztah k ději vyjádřenému přísudkem. Někdy se tu používá 7. pád – neplést s určením prostředku, 3. pád – neplést s nepřímým předmětem – ale i jiné pády.

  • Jsem povoláním herec, takže jsem zklamal otce.
  • Vzhledem k politické situaci se mi úplně nechce tu zůstávat.

5. Další příslovečná určení způsobu

K dalším, okrajovým podtypům patří také například adverbiale společenství, původu a původce. Příklady těchto určení najdete například na Wikipedii:

  • Vlak s námi projížděl údolím. = příslovečné určení společenství
  • Z prášku vařili knedlík. = příslovečné určení původu
  • Dostala prsten od maminky. = příslovečné určení původce děje
  • Rozpadl se v prach. = příslovečné určení důsledku

Co je didaktický test z českého jazyka? Seznamte se s povinnou částí maturitní zkoušky

Příslovečné určení příčiny

1. Příslovečné určení samotné příčiny

Příslovečným určením důvodu v nejryzejší formě definice myslíme takové adverbiale, které udává příčinu. Stejně jako na důsledek se ptáme, proč se něco děje. Rozdíl je v tom, že příčina je důvod, který nastává ještě před dějem, který popisuje věta.

  • Kvůli tvé závislosti jsme teď bez peněz.
  • Až nám vypnou elektřinu, budeme se klepat zimou.

2. Příslovečné určení účelu

Teď když jsme si vyjasnili příslovečné určení příčiny a účelu, sami jistě pochopíte, o co jde u adverbiale účelu. Takové příslovečné určení udává důvod, který si původce děje od daného děje slibuje.

  • Musím si zajít vyzvednout průkazku.
  • Požádala mě o ruku.
  • pro tebe jedu.

3. Příslovečné určení podmínky

Některé situace jsou podmíněné určitou okolností. V rámci podmiňovacích významů se v souvětích často používají vedlejší věty tomu určené, někdy však stačí i jednoduché adverbiale.

  • Nosím u sebe KPZ pro případ nouze.

4. Příslovečné určení přípustky

V některých situacích si naopak myslíme, že budou dány podmínkou, ale realita vypadá jinak. To se dá vyjádřit i některými příslovečnými určeními – navzdory očekávání se situace vyvrbila tak či onak.

  • I přes svou výšku jsem dveřmi prošel bez hrbení.
  • Kapka jedu koluje mi v žilách modlitbám navzdory.

Na příslovečná určení se ptáme různými otázkami!

Otázky jsou užitečný tahák pro identifikaci příslovečného určení. Jak se ptáme na jednotlivé typy?

MÍSTO: kde, kam, odkud, kudy?
ČAS: kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často?

ZPŮSOB: jakým způsobem, jak?
MÍRA: jak moc, jakou měrou, kolik, na kolik?
PROSTŘEDEK: s pomocí koho/čeho?
ZŘETEL: vzhledem ke komu/čemu?
SPOLEČENSTVÍ: s kým, s čím?
PŮVOD: čím byl podmět původně?
PŮVODCE: kdo se zasadil o proběhnutí děje, když ne podmět?

PŘÍČINA: proč, z jaké příčiny, co způsobilo děj popsaný ve větě?
ÚČEL: proč, za jakým účelem?
PODMÍNKA: za jaké podmínky, co je nutné, aby děj popsaný ve větě nastal?
PŘÍPUSTKA: i přes co, jakou situaci je děje popsaný ve větě schopen nečekaně překonat?

 

Zdroje:

Pravopisně, Větné členy.cz, NESČ, Wikipedia

Ohodnoťte tento článek:
5
Právě čtete

Druhy příslovečného určení ve větě a jak je rozeznat?