×
StudentMag

Správná argumentace: Umíte vyjádřit svůj názor a dosáhnout svého?

Argumentace

Správná argumentace je nedílnou součástí úspěšného studia a kariéry i společenského a soukromého života. Má však své zásady, které vycházejí zejména z formální logiky. Jak správně přesvědčovat?

Úspěšnost každého předkládaného argumentu spočívá ve správném určení jeho hlavní teze, názvu, obsahu a závěru. Měli bychom začít formulováním teze. Ta má nejčastěji strukturu jednoduché věty.

Jak správně formulovat větu?

Rozhodně se vyvarujeme jen strohého slovního spojení. Naši argumentaci budeme formulovat například v prostředí velmi diskutovaného zavedení školného. Teze pozitivního argumentu pro školné by mohla být formulována takto:

Na vysokých školách v České republice by se mělo zavést školné.

Název potom představuje základní část argumentu, a tedy již konkrétní zdůvodnění, proč jsme vlastně tezi vyřkli, a k čemu se chceme dostat:

Školné na vysokých školách může pomoci zkvalitnění výuky.

nebo

Školné na vysokých školách může vést k větší motivaci studentů.

Následuje obsah argumentu. Na tomto místě vstupují do hry zejména poznatky z formální logiky. K formulování pevného argumentu však nepotřebujeme znát její matematickou podstatu, vystačíme si s jednoduchou ukázkou indukce a dedukce.

Indukcí rozumíme zpravidla argument o třech krocích, kde dvě tvrzení (hlavní a vedlejší) vedou k vyvození závěru. Jak indukce může vypadat, si ukážeme na triviálním příkladu s muchomůrkou zelenou:

Muchomůrka zelená je jedovatá + Tato houba je muchomůrka zelená → Tato houba je jedovatá

Dedukce jako opačný proces indukce zase spočívá ve formulování vedlejších tvrzení, která povedou k nalezení tvrzení hlavního a umožní nám vytvořit závěr:

Tato houba je jedovatá + Tato houba je muchomůrka zelená → Muchomůrka zelená je jedovatá

Závěr argumentu slouží v podstatě k ovlivnění mysli našeho posluchače nebo oponenta. Chceme dosáhnout toho, aby přesně pochopil argumentaci tak, jak jsme ji sami mysleli.

Důkaz argumentu příkladem

Platnost argumentu by měla být řečníkem vždy odpovídajícím způsobem dokázána. Nejčastějším nástrojem bývá uvedení příkladu. Jako příklad uvádíme nejlépe všeobecně známou skutečnost, kterou lze co možná nejméně napadnout. Dá se říci, že úspěšná argumentace spočívá v co největším počtu dobrých důkazů.

V případě školného by měl argument například obsahovat podrobnější seznam států, v kterých je školné zavedeno, analýzy či studie o tom, zda zavedení školného pozitivně zapůsobilo na úroveň výuky a motivaci studentů na vysokých školách a jiné. Z veškerých náležitostí této argumentace by potom mělo vyplynout, že by zavedení školného přispělo ke zlepšení zmiňovaných podmínek také v prostředí českého školství.

Nejčastější chyby v závěrech

Chyb, kterých se lidé dopouštějí ve své argumentaci, je celá řada a sdělovací prostředky i politická scéna bývají mnohdy jejich věrnou přehlídkou. My se nyní podíváme na nejčastější z nich.

Názvem Ad hominem čili Namířeno na člověka je označována situace, kdy se řečník snaží nějak pohanit svého oponenta tím, že jeho názor přirovná ke stejnému nebo podobnému názoru osoby, jejíž postoje se všeobecně považují za špatné až nepřijatelné. S těmito namířenými argumenty se setkáváme často v politickém prostředí.

Hitler chtěl také jen pořádek a komunisté blahobyt pro všechny.

Při důkazu kruhem se řečník sice snaží zdůvodnit svůj argument, ale v podstatě to vůbec nikam nevede. Jeho výstup potom působí dojmem točení se ve stejném kruhu.

Chci se tím zabývat, protože si myslím, že je to důležité.

Velmi často také řečníci uvodí ve svém proslovu větu slovy Z toho plyne, přičemž uvedou tvrzení, z nichž žádné z druhého nevyplývá. Místy se zase můžeme setkat s určitým extremizováním argumentu. Tím je myšleno, že řečník uvede extrémní příklad, který často nelze použít v daném prostředí. Vraťme se nyní zpět k problematice školného.

Na veřejných vysokých školách by se mělo platit školné. Oxford je také veřejnou vysokou školou a studenti platí až 100.000 korun za rok.

Také odkazování na autority bývá do velké míry nešťastnou argumentací, obzvláště pokud se jedná o téma, které je nějakým způsobem rozporuplné nebo nejednoznačné. Kromě odborníků, kteří náš názor podporují, se totiž stejně tak najdou i ti, kteří budou zastávat názor oponentní. Dalšími chybami je například odkazování na dav (většina lidí si to myslí, proto jsem toho názoru) nebo unáhlená zobecnění, která opět neplatí v každém prostředí stejně. Chyba takové argumentace spočívá také ve velmi malém počtu důkazů.

Školné by se u nás mělo platit. V Británii je zavedeno a tamní vysoké školy jsou jedny z nejlepších na světě.

Garry Spence a jeho praktický návod

Pokud vás téma argumentace zaujalo a rádi byste se zdokonalili zejména v praktické rovině, můžeme vám vřele doporučit publikaci Jak správně argumentovat a pokaždé zvítězit: doma, v práci, na kolbišti, kdekoliv a každý den, jejímž autorem je úspěšný americký právník a spisovatel Gerry Spence.

Autor velmi vtipným a zároveň čtivým způsobem radí, jak na argumentaci v každodenním životě. Kniha se setkala s velkým ohlasem a zařadila se mezi deset nejčtenějších titulů ve Spojených státech pro rok 1996. U nás je dostupná v českém překladu Jany Novotné.

Správná argumentace: Umíte vyjádřit svůj názor a dosáhnout svého?
5 (100%) 2 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*