×
StudentMag

Jazykové prostředky – naučte se rozebrat umělecký text na jedničku

Jazykové prostředky a tropy, rozbor básně

Jakékoli literární dílo, ať už se jedná o prózu nebo poezii, se skládá ze tří vrstev – jazykové, tematické a kompoziční. Jazykové prostředky tropy a figury patří do jazykové vrstvy, ve které najdeme zvukové uspořádání hlásek, použitou slovní zásobu a nejrůznější výrazové prostředky. Jedná se o specifické využití jazyka tak, aby byl ve čtenářovi záměrně vyvolán konkrétní pocit. Pokud je dokážeme v textu najít a rozpoznat, výsledný efekt čteného textu je o to intenzivnější.

Jazykové prostředky a figury

Vypsat úplný výčet všech existujících figur by bylo nejen zdlouhavé, ale také téměř nemožné. Figur existuje celá škála a navíc v průběhu času zanikají a vznikají nové. Existují ale mezi nimi oblíbené stálice, které se používají v literatuře už od nepaměti a hojně se využívají dodnes. Zjednodušeně řečeno, figury jsou umělecký prostředek, který využívá slova a jednotlivá písmena. Ty pak různě kombinuje, vynechává nebo opakuje, aby bylo dosaženo určitého účinku na čtenáře. Tyto jazykové prostředky mají funkci estetickou nebo expresivní a často v nich dochází k odchylkám od normy spisovného či běžného jazyka. Figury se dělí do čtyř skupin na hláskové, syntaktické, slovosledné a hodnotící. Podívejte se, jaké jsou nejčastěji vybírané básnické prostředky příklady k maturitě.

Pět nejznámějších figur

Aliterace: opakování stejné hlásky nebo slabiky na začátku po sobě jdoucích slov – potkal potkan potkana

Elipsa: vypuštění slov, která nejsou pro vyznění důležitá a lze si je snadno domyslet – Kolik je? (hodin)

Onomatopoia: tzv. zvukomalebná slova, která vznikla napodobením zvuku – vrčet

Palindrom: slovo nebo věta, které se čtou odpředu i odzadu stejně – jelenovi pivo nelej

Hyperbola: nadsázka či zveličení – říkal jí to už snad tisíckrát

Básnické prostředky: 9 nejčastějších figur k maturitě

Jazykové prostředky a tropy

Na rozdíl od figur, které si hrají s hláskami a slovy, se tropy týkají zástupných znaků. Jedná se o nepřímé, obrazné pojmenování skutečnosti nebo jde o přenesení významu slov. Při rozboru uměleckého textu se nejčastěji setkáváme s pojmenováním věci, člověka nebo objektu názvem, který se obvykle používá pro něco jiného. Ze spojení pak vzniká další abstraktní vlastnost. Stejně jako figury mají i tropy vyvolávat u čtenáře určitý účinek, emoci nebo pocit.

Rozbor uměleckého textu u maturity. Postup, s nímž se nespletete

  • Metafora: význam se přenáší na základě vnější podobnosti – je to drak (o člověku)
  • Metonymie: význam se přenáší na základě vnitřní podobnosti – hrál Mozarta
  • Synekdocha: zaměnění celku za část nebo obráceně – celá Praha fandila
  • Personifikace: připsání lidských vlastností zvířatům nebo neživým objektům – nebe plakalo
  • Epiteton: tzv. básnický přívlastek – čarokrásná
  • Oxymóron: spojení dvou protimluvných výrazů – já u pramene jsem a žízní hynu
  • Alegorie: jinotaj, zjevná podoba či znění odkazuje k něčemu jinému, skrytému

Až se někdo zeptá, jaké používá jazykové prostředky Máj Karla Hynka Máchy, budete mu je moct suverénně vyjmenovat. Malá nápověda – určitě je tam metafora, metonymie, personifikace, epiteton i oxymóron.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..