2 fotky 
Před dvěma lety, 18. 12. 2011, zemřel exprezident, disident a dramatik Václav Havel. Někteří jeho památku uctili na hřbitově. Tam také zamířil i nynější prezident Miloš Zeman, který, než položil věnec, stihl vykouřit ještě jednu cigaretu. Svíčky a fotky byly také před Pražským hradem. Nejvíce lidí se však sešlo v samotném srdci města, u svíčkami obloženém pomníku sv. Václava.
Václav Havel zesnul v neděli v 10:15 hodin ve spánku na oběhové selhání po dlouhých zdravotních problémech. Poslední měsíce se stranil veřejnému životu a odpočíval na chalupě v Hrádečku u Trutnova, občas jezdil do lázní. V době skonu s ním byla jeho manželka Dagmar a jedna ze sester boromejek. Naposledy ho veřejnost mohla vidět týden před smrtí, kdy se setkal s dalajlámou, jenž na jeho žádost navštívil Prahu.
Na jeho úmrtí okamžitě zareagovalo nespočet českých i světových politiků. Nejen oni ale chtěli uctít památku Václava Havla. Mnoho běžných občanů se začalo spontánně scházet na Národní třídě a u sochy sv. Václava. Na žádost Dominika Duky, pražského arcibiskupa, se v šest hodin po celé České republice rozezněly zvony.
Od 21. byl vyhlášen státní smutek. Ten skončil 23. prosince v den jeho pohřbu, na nějž vyhlásilo státní smutek i Slovensko. I v některých ostatních státech světa proběhl den smutku.
Vzpomínková akce v roce 2012
Hlavně loni, na první výročí, si lidé nejvíce vzpomněli. Na Václavském náměstí, už tolikrát zmiňovaném, stál odlitek srdce. Byl vyroben z vosku svíček posbíraných tam, kde lidé Havlovi vzdávali hold. Zpívala se hymna a nechyběly ani slzy.
Druhé výročí
Opět se konaly smuteční akce; spousta významných státníků, mezi nimi nynější prezident, položila smuteční věnec či kytici k rodinné hrobce, kde pan prezident odpočívá se svými rodiči a první ženou Olgou.
Od osmnácti hodin večer sloužil Dominik Duka za svého přítele mši. Mše byla v přímém přenosu k shlédnutí na ČT24.
Srdce ze svíček FOTO: Pavel Barnet
Na Václavském náměstí, před patronem Českého státu, byly ze svíček vyobrazeny tři srdce. V tom největším byly iniciály V.H.. Na památník někdo položil Havlův portrét. Kompozice tvořená z pivních víček natřených bílou, šedivou a černou barvou doutvářela smutnou atmosféru. Na schodech bylo několik jeho fotek a nespočetně svíček. Mezi nimi samozřejmě i čajové svíčky, které za slabého větru zhasínaly. A tak jsme chodili a znovu je rozsvěceli.
Jeden z turistů, když jsem zapaloval svíčku, se mě zeptal, kdo to ten Pán támhle byl? Když jsem řekl jméno Václav Havel, už věděl. Nebylo proto třeba nic víc dodávat.
Krátké kalhoty
Už druhým rokem doprovázely vzpomínkové akce ohrnuté kalhoty. Podle pořadatelů této akce jde o humornou vzpomínku, ukázku právě toho českého humoru, jímž byl přeci také představitelem. Podle blízkých dokázal prolomit sebevážnější chvíli. I když je pravda, že na slavné ohrnuté kalhoty nevzpomínal příliš rád. Ale i tak jsem je měl ohrnuté.
