×
StudentMag

Studium v zahraničí: přestávky na školách v USA trvají sotva tři minuty

FOTO: Student
Ilustrační foto. Zdroj: Archiv Ondřeje Staňka

Pokud uvažujete o studiu v zahraničí, ale přijde vám to jako neuskutečnitelná představa, nezoufejte. Vyzpovídali jsme studenta VŠE Ondřeje Staňka, který na svůj pobyt rád zavzpomínal.

Ondro, jak ses jako student z české střední školy dostal na rok do Ameriky?

Tuhle možnost mi nabídlo Rotary International, což je mezinárodní organizace, která se zabývá různými činnostmi. Pomáhají rozvojovým zemím, v místech, kde působí, staví třeba školy. Součástí jejich aktivit je taky Youth Exchange program, který umožňuje mladým studentům ve věku 15 až 18 let vyjet do zahraničí. Takových možností je ale spousta, například vím ještě o American foreign service (AFS), který zprostředkovává totéž podobným způsobem.

A zmíněné organizace za tebe všechno zařídí? Myslím tím vízum, letenky, ubytování a tak podobně. Spousta studentů se zalekne toho, že by je zařizování stálo dost času a asi i peněz.

V tomhle je právě jeden z rozdílů mezi organizacemi. Rok studia v Americe rozhodně přijde na dost peněz. Nikdo vám takovou možnost neposkytne zadarmo. Například u AFS složíte určitou částku a oni za vás všechno zařídí. Rotary naopak nechává veškerou aktivitu na studentovi. Co se týče víza, tak posílají zvací dopis, který mně v době, kdy se ještě žádalo o opravdové vízum, pomohlo se dostat přes zmíněnou administrativu bez problému. Letenky a zdravotní pojištění jsem si kupoval a zařizoval sám. Po svém příletu jsem bydlel v rodině, kterou vybralo Rotary. AFS funguje podobně.

Přesuňme se ke tvému studiu na americké střední škole. Jak bys popsal svůj typický den?

Ze začátku jsem si musel zvyknout na to, že škola začínala v půl osmé, což mě málem zabilo. Přestávky netrvají deset minut, ale asi jen tři. V podstatě je to tak akorát, abyste přešli mezi učebnami. Máte daný rozvrh, který je na každý den úplně stejný. Dobrá byla tři čtvrtě hodina na obědy. Mohli jsme si v klidu sníst oběd a popovídat se spolužáky. Škola končila vždycky okolo čtvrté hodiny a pak se lidé rozutekli do nejrůznějších kroužků, většinou sportovních. Já jsem například hrál fotbal.

Jak tě mezi sebe přijali spolužáci?

Američané jsou velmi přátelští k lidem z cizích zemí. Nikdy jsem se nesetkal s nenávistí, naopak byli zvídaví. Pořád se mě ptali, jak to u nás vypadá a jestli se mi u nich líbí.

Když ses vrátil zpátky do ČR, dělal jsi rozdílové zkoušky, aby ses mohl vrátit ke své třídě na gymnáziu?

Ano. I přesto, že jsem nad tím dost dlouho uvažoval. Bylo to dvanáct předmětů, jenže za jedno pololetí. Takže celkem mě čekalo 24 přezkoušení během 24 dnů! Nakonec jsem do toho šel, přece jen jsem se chtěl vrátit za kamarády a odmaturovat s nimi. Rozhodně to bylo správné rozhodnutí. Spolužáci, kteří vyjeli do zahraničí rok po mně pak rozdílovky nedělali a říkali, že je to mrzelo.

Doporučil bys dnešním studentům, aby využili možnosti cestovat a na rok odjeli studovat do zahraničí?

Jednoznačně. Naučíš se výborně jazyk, potkáš hromadu kamarádů a poznáš svět v úplně jiném měřítku. Mám teď kamarády v Americe, Thajsku, Egyptě, Indii nebo Brazílii a je to super pocit! Bylo perfektní se s nimi seznámit a moct s nimi sdílet zážitky.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..