×
StudentMag

Jakub Kouřil: Každý animátor si projde krizí, kdy má kreslení po krk

FOTO: Jakub Kouřil
Vítěz Ceny za nejlepší studentský film 2012, režisér Jakub Kouřil. Zdroj: Jan Hromádko, Image CZ

Držitel Českého lva za nejlepší studentský film roku 2012, Jakub Kouřil, poskytl magazínu StudentMag.cz exkluzivní rozhovor. Co ho pohání do další práce, proč se mu líbilo studium v Paříži, jaký bude jeho příští film?

FOTO: Jakub Kouřil
Vítěz Ceny za nejlepší studentský film 2012, režisér Jakub Kouřil. Zdroj: Jan Hromádko, Image CZ

Letos již potřetí byla v rámci filmových cen Český lev udělena Cena za nejlepší studentský film. Vítěze, který si domů odnesl prémii ve výši 100 tisíc korun, oznámili členové České filmové a televizní akademie 2. února. Stal se jím student FAMU Jakub Kouřil se snímkem M.O.

V anotaci se píše, že ve filmu M.O. si osamělá babička toužící po společnosti objedná mechanického dědečka. Kde jsi na takový námět čerpal inspiraci?

Ano. Je to příběh starší osamělé paní, která se snaží žít s mechanickým dědečkem – se strojem. K čemu toto soužití vede, je celkem nasnadě.
Úkolem studentů čtvrtého ročníku na katedře animované tvorby je propojení hrané akce (tedy reálných herců) s animací. Jedním z klasických a mnohokrát již zpracovaných témat, které tomuto zadání odpovídá, je vztah člověka a stroje. Snažil jsem se toto téma uchopit trochu netradičně a snad i trochu nově. Bavila mě představa starší ženy, která si doma v obýváku se šroubovákem montuje svého ideálního partnera.

Jak bys M.O. krátce charakterizoval? Co by od něj měl divák čekat?

Chtěl jsem k celému vyprávění přistupovat hravě. Snad je to na výsledku znát. Nerad vytvářím filmy, ve kterých by nebyla alespoň špetka ironie a nadsázky.

M.O. ale není tvůj jediný film. Můžeš mi říct něco o tvé další tvorbě?

M.O. je můj první snímek, který jsem realizoval na FAMU a zároveň je to film, který mi doposud zabral při výrobě nejvíce času.
Mé předešlé animované etudy vznikly ve Zlíně a jsou to vesměs kratičké příběhy bez propracovanějšího scénáře, na nichž jsem si zkoušel různé animační postupy a techniky. Jejich délka nepřesahuje 3 minuty. Výjimkou je snímek o zběsilé houbařce s názvem Cestou lesní, má bakalářská práce, který se promítal na několika festivalech a který si diváky povětšinou získal volností zpracování. Všechny tyto filmy jsou k vidění na Youtube.

Jakub Kouřil absolvoval obor Animace a audiovize na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Díky Erasmu strávil půl rok v Paříži na École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs a nyní pokračuje na FAMU v magisterském programu Animované tvorby.

Proč si myslíš, že právě za M.O. jsi vyhrál Cenu za nejlepší studentský film? Přesahuje podle tebe ty ostatní?

Když se dívám na mé starší snímky, myslím, že o každém z těch filmů se dá asi říct, že v něčem přesahuje ten předešlý. Jsem za to rád. Vidím v tom nějaký vývoj a to mě pohání do další práce.
Co vedlo porotu k tomu, že ji zaujal právě můj film, můžu jen tušit. Doufám, že to byla právě již zmiňovaná hravost, se kterou jsem k příběhu a jeho zpracování přistupoval.

Jak jsi reagoval, když ses dozvěděl, že jsi vyhrál?

Samozřejmě jsem měl velkou radost, protože jde o ocenění, o kterém se ve studentských filmových kruzích ví a mluví. A jsem rád i za všechny kamarády, co se na filmu podíleli, že všechna ta práce k něčemu vedla a lidem se film líbí. Alespoň prozatím mám vesměs příznivé ohlasy.

Kdy a proč tě poprvé napadlo studovat animovanou tvorbu?

Touhu po kreslení a nejrůznější výtvarné činnosti mám v krvi už od malička. Rodičům jsem ale slíbil, že půjdu na gymnázium a až projdu vší tou středoškolskou biologií, matematikou a fyzikou, teprve se rozhodnu, kam dál. A paradoxně právě gymnázium mě zavedlo na cestu animované tvorby. Bratr mého spolužáka a kamaráda v té době studoval animovanou tvorbu na zlínské škole. To mě uchvátilo a zkoušel jsem kreslit a rozpohybovat mé vlastní výtvarné nápady.

Dala ti škola do života ještě něco jiného než zlepšení se v daném oboru?

Studium na FAMU chápu především jako spolupráci mezi lidmi z jednotlivých oborů. Získávání nových kontaktů je podle mého názoru nezbytné pro budoucí tvůrčí činnost.

FOTO: Jakub Kouřil
Jakub Kouřil s cenou. FOTO: Jan Hromádko, Image CZ

Kromě Univerzity Tomáše Bati a pražské FAMU jsi byl i na půlroční stáži na francouzské École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs. Jak ses k takové příležitosti dostal?

Na školu do Paříže jsem se dostal klasickou cestou, přes Erasmus. Paříž jsem zvolil náhodou, aniž bych tušil, co mě čeká. A musím říct, že to byla neocenitelná zkušenost. To město nabízí každý den neustále nové a nové zážitky. Kde jinde můžete během jediného dne rozmlouvat s kreslířem Sempém v jeho ateliéru na Montparnasse, poté obědvat v parku u gotické katedrály, v odpoledních hodinách se procházet kolem obrazů nejslavnějších světových malířů a k večeru vysedávat v kavárně u skleničky Beaujolais a zakreslovat si do bloku zážitky a inspirace?

Lišila se francouzská výuka od té české? Ať už v přístupu ke studentům nebo pohledu na umění?

Francouzi jsou lidé, kteří si dopřávají na vše ohromnou spoustu času. V podstatě se se vším loudají. To, co u nás na škole vznikne za jeden semestr, je pro francouzské studenty úkolem na celý rok. Alespoň tak jsem to pociťoval já.

Co bys poradil našim čtenářům, které láká studium filmu? Čeká je během studia něco, s čím ne každý počítá?

Pokud se rozhodnou konkrétně pro animovaný film, je myslím důležité si uvědomit, že animovaná tvorba je běh na dlouhou trať. Ne každý má trpělivost pracovat dlouhé měsíce na filmu, který poté na plátně trvá jen pár minut. Myslím, že každý z animátorů si občas projde krizí, kdy už má všeho toho kreslení po krk a pokukuje po jiné tvůrčí činnosti.

Máš už v plánu nějaké další filmy? Na co se od tebe můžeme těšit?

Momentálně připravuji absolventský film. Bude to snímek kompletně kreslený, tedy žádná hraná akce. Příběh je o malém klukovi, který má rád podmořský svět a Jacquese Cousteaua. Touží ulovit velkou chobotnici a stát se tak slavným podmořským badatelem. Problém tkví v tom, že kluk žije v Praze, tedy daleko od moře.

Redakce StudentMagu přeje Jakubovi hodně štěstí do dalších let!



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..